Bylo to první, co mne napadlo dnes večer při čtení zprávy o tom, kterak budou všichni lékaři vbrzku muset provádět screeningová testování u pacientů, které podezřívají z nadměrné konzumace alkoholu, originál zde: http://www.novinky.cz/domaci/313324-ministerstvu-zdravotnictvi-dosla-trpelivost-na-alkoholismus-bude-testovat-kazdy-lekar.html Koukněte do kalendáře, fakt není apríla.
Centrální dobro to sice s námi určitě myslí dobře, napadá mne však hned několik otázek, které tuto jinak nepochybně bohulibě zamýšlenou iniciativu zpochybňují. Protože jsem si rychle běžel do ledničky, dokud to ještě není minimálně přestupek, pro pivo, napíši jenom některé a zbytek večera se budu věnovat dopíjení zásob, než mi je nějaké komando z MZ zabaví, jsa naučen, že člověk neví dne ani hodiny. Takže k věci:
1) Moc by mě zajímalo, zda jsou všichni lékaři natolik odborně kvalifikovaní, že poznají alkoholika ve stádiu narušitele odkudsi určené normy. Nezdá se mi ani, že by jim v tom měl pomoci nějaký rychlokurz ve stylu školení bezpečnosti práce. Nedělejte si soudruzi dobrodějové iluze, alkoholik je mazaný a rozkřikne-li se, že obvoďák má od nynějška právo jej poslat na základě toho, že z něj bude táhnout ,nebo odpoví špatně na předem stanovené otázky(přizná, že pije více, než je určená norma), na screeningové vyšetření kvůli alkoholismu, tak k obvoďákovi nepůjde ani se zápalem plic, nebo půjde střízlivý a správné odpovědi na otázky se naučí, jak student před maturitou. Nastane možná nová doba a lidé si k lékaři budou nosit i taháky.
2) Ve zprávě se zatím nikde nepíše o tom, co bude následovat poté, co u lékaře neprojdete a screening odhalí, že pijete více, než určuje norma. Budou zavedeny převýchovné tábory? Třeba vláda dostala spásný nápad, jak využít mnohé chátrající objekty z dob všeobecné branné povinnosti.
3) Není náhodou míra odolnosti ke vzniku závislosti na alkoholu individuální? Z vlastní zkušenosti se mi zdá, že znám jedince, kteří získali závislost při pravidelném pití menšího množství alkoholu, než jiní, kteří pijí větší množství než první skupina, ale na rozdíl od ní, je-li to potřeba, umí „vysadit“ a nemají s tím žádný problém. Řeší tohle příručka ministerstva zdravotnictví?
4) Neříká se tomu, kdy jsou státem nastaveny pravidla tak, aby vyhovovala určité konkrétní skupině či určitému podnikateli, náhodou klientelismus? Obávám se, že vznikne úplně nový sektor byznysu ve zdravotnictví a tak, jak už nás nyní lékaři posílají na všechna možná vyšetření, budou nás nyní s každým prdem posílat i na adiktologii.
A co přijde příště? Čekají stejné nechtěné peripetie i kuřáky, tlouštíky, špindíry, málo se usmívající či o chrup nepečující? Kam až zajde moderní fašismus 21. století, který nám stále více a více diktuje, co si máme myslet, co máme jíst a pít a co nesmíme v žádném případě poslouchat? Budou nás nějací novodobí falangisté nakonec stavět do řady při čekání na autobus? Myslíte, že přeháním? Kdyby mi někdo před 10-ti lety řekl, že nějaký Ferda Poláků z ministerstva zdravotnictví nařídí tuto pitomost, nevěřil bych tomu podobně, jako jsem nevěřil, že Hesse zavraždili ve vězení Angličané. A obojí je přitom realita.
