- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Z druhé strany právě toto enormní vypětí manipulátorů, kdy odhazují různé masky, především ty „nezávislých odborníků“ a „nezávislých novinářů“poskytuje příležitost uvědomit si, kdo je kdo na naší politické a mediální scéně.
Zastavme se v prvé řadě u profesionálních výzkumníků veřejného mínění. Výsledky jejich předvolebních průzkumů opět jako tradičně selhávaly o řád a nejpravdivější sociologický výzkum mínění občanů, volby samotné, ukázal, že kvalita jejich práce je někde tak na úrovni doktora Cvacha. Nejvýmluvněji o tom nesvědčí ani tak výsledek dlouhodobého favorita favoritů Jana Fischera, který se ve finále nedostal ani do druhého kola, neboť loutkovodiči z ničeho nic z nějakého důvodu přesedlali na Karla Schwarzenberga, ale zejména až čtvrté místo „nejpopulárnějšího politika v zemi“, kandidujícího za stranu, která suverénně po dlouhé měsíce vévodí průzkumům oblíbenosti politických stran. Tady přece něco setsakra nesedí, když nejpopulárnější politik z nejpopulárnější strany skončí najednou čtvrtý z devíti. Nemyslíte si, pane Herzmanne a ostatní, že byste se měli chytit za nos?
Mají-li se chytnout za nos výzkumníci veřejné mínky, nenapadá mne žádný orgán, za který by se měli chytnout naši novináři a jejich chlebodárci. Spíše mi na mysl přišla část těla, kam by měli být posláni. Tolik zjevných porušení etického kodexu novináře se jen tak v průběhu roku nevidí. Aktivismus mediálních manipulátorů byl v uplynulých dnech a týdnech tak otevřený, že je skoro s podivem, že lze ještě upozornit na některé jejich postupy, kdy nejdou tak úplně s kartami ven, kterých si veřejnost téměř nepovšimla.
Mám na mysli například ten fakt, že zatímco u mnoha kandidátů, zejména pak Miloše Zemana, hledají „investigativci“ kdekoho, styky s nímž by prezidentského pretendenta zdiskreditovaly, u jeho protikandidáta tomu tak rozhodně není a jména Bakala, Babiš, natož pak Bilderberg se v médiích vyskytují nepoměrně skromněji, než jména Šlouf, Gross či Moskva.
V počátku kampaně bylo dokonce možno pozorovat pokus o separování Karla Schwarzenberga od Miroslava Kalouska a strany, jíž je předsedou. Tuto snahu evidentně Miloš Zeman prohlédl a hned v prvopočátku na ni upozornil.
Neméně směšným pokusem stejně byla i počáteční snaha vykreslit voličům ČSSD Miloše Zemana coby pravicového kandidáta a Karla Scwarzenberga naopak jako člověka nadstranického či dokonce představitele moderní levice. Zajímavé je, že s tímto podfukem na sympatizanty strany růže nevyrukoval nikdo jiný než její kandidát na prezidenta.
Stojí dle mého rovněž za zaznamenání, že teprve po těchto dvou neúspěších manipulátoři veřejného mínění přešaltovali a veškerou svou energii soustředili na své oblíbené očerňování Václava Klause s tím podtextem, že Miloš Zeman je de facto to samé. I proto je po mém soudu tak nafukována novoroční amnestie(nejen proto, ale také z obav před možností dalšího politického angažmá současné hlavy státu) a denně připomínána opoziční smlouva jako prý základ pro korupci a mafiánské praktiky jako by v jiných etapách(např. Grosově či Topolánkově) bylo vše v pořádku.
Článek „Manipulátoři veřejného mínění opět v akci“ , http://virtually.cz/archiv.php?art=15660 , jsem před pěti lety zakončoval:„ nadějí spojenou s nastartovanou prezidentskou kampaní je pak možnost, že si přílišného "odkopání se" mediálních manipulátorů všimnou i další lidé a díky skutečně jedinému svobodnému médiu v zemi - internetu se o toto své poznání podělí. A to je právě to, čeho se mediální manipulátoři nejvíce bojí, že stále více a více lidí prohlédne jejich lži a tím zákonitě klesne jejich vliv. I tento faktor přidává únorové prezidentské volbě na důležitosti. Nebuďme tedy k ní, ačkoliv se nás zdánlivě netýká lhostejní, může změnit prostor pro svobodu v naší vlasti na dlouhá léta.“ A myslím, že ohlédneme-li se za téměř již uplynulou prezidentskou etapou Václava Klause s ohledem na minimálně nezhoršení prostoru pro naši individuální svobodu, můžeme mu s čistým svědomím poděkovat, neboť se za ni bil vytrvale a statečně, byť někdy téměř osamocen a neustále peskován a urážen těmi, kdo by měli svobodu a demokracii hájit v prvé řadě – „hlídacími psi demokracie.“
Další články autora |