Všechno je to o chápání občanských práv, svobod a povinností

Na jedné straně uznáváme individuální svobodu a odpovědnost každého jednotlivce za svůj osud. Shodneme se na tom, že nejsme každý stejný, že každý se jinak podílí na rozkvětu státu, ale přitom jedním dechem schvalujeme stejná občanská práva a svobody každému bez rozdílu. To je přece naprosto špatně. Nesmějte se, ale připomenu známé "Každý podle svých schopností, každému podle jeho práce." Kdo nechce pracovat, kdo se nechce podřídit zákonům a nastaveným společenským požadavkům, kdo ostatním škodí a omezuje jejich život, práci a úsilí, ať nejen nejí, ale ať má také výrazně omezená občanská práva a svobody. Notoričtí povaleči, budužkničemové, kriminální recidivisté, zloději, vrazi, násilníci i tuneláři z nejvyšších pater by měli být prohlášeni nezávislým soudem za občany druhé kategorie jen s elementárními právy. A poslat je ne do mučíren, ale do tvrdě znormované práce o chlebu a vodě, bez kafíčka, cigárek, televize a pokojíčků pro svobodné pány místo betonových cel.