Španělská krize? Neskutečné kecy!

Musím se přiznat, že jsem líný psát(navíc v noci), o čemž svědčí i frekvence mých článků na blogu. Ne, že by chyběly podněty – Rath, Parkanová + Kalousek(+Nečas), zlodějna v pražském dopravním podniku, zahájení prezidentské kampaně expremiéra Fischera  a další „jobovky“ poskytují pro k palbě připravenou klávesnici munice habaděj(a to podrobněji nezmiňuji detaily měnové krize v EU, jejichž kritikou lze řádně pozvednout „karmu“ a tím i sebevědomí autora), ale lenost zatím vždy zvítězila.

Až dnes večer přišel stimul v podobě tohoto článku: http://www.novinky.cz/ekonomika/273372-stredni-trida-zivori-z-podpor-bez-prace-jsou-ve-spanelsku-cele-rodiny.html  a nebylo zbytí, musel jsem zasednout a píši tyto řádky. Proč zrovna tenhle článek. Především proto, že jsem se před cca 14 dny vrátil z Barcelony a „španělskou krizi“ zažil na vlastní kůži. A musím hned v úvodu říct, že doufám, že se někdy dožiji stavu, že se jako průměrný český drobný podnikatel(vlastním činžovní dům, ve kterém provozujeme malou prodejnu potravin a ještě menší bar) dostanu alespoň na poloviční úroveň svého strádajícího španělského kolegy.  Představa, že bych měl někdy v blízké budoucnosti prostřednictvím našimi vlastizrádnými poslanci odsouhlaseného fondu ESM svému španělskému kolegovi pak přispět, aby si vedle stávajícího Mercedesa koupil ještě jednoho a ke čtyřem televizím v baru pátou, mně přijde stejně šílená jako kdyby měl být mimořádně zdaněn bulharský důchodce kvůli tomu, abych si mohl na zahradu koupit větší bazén. Ačkoliv v současné přerozdělovací Evropě je zřejmě všechno možné a třeba se brzo dočkáme i tohoto.

Ve zmiňovaném článku je tolik nesmyslů, že ani nevím, se kterým při uvádění na pravou míru začít. Ale někde začít musím, tak třeba tímto: „Měsíční příjem rodičů se propadl v té době z 2500 eur na 850 eur (zhruba 21 500 korun), což je jejich společná dávka v nezaměstnanosti. Náklady na domácnost, jako je plyn a elektřina, dosahují 500 eur měsíčně (přes 12 600)…. Z 850 eur měsíčně se přežít nedá," vysvětluje. "Na účty potřebuju 500 eur. A co nám zbude na jídlo?" Tolik tedy citát Španělky Mercedes. Skutečnost: Potraviny jsou ve Španělsku velmi levné. Ovoce a zelenina je levnější, než u nás, základní potravina pivo v marketech: 6 Heinekenů 0,3 za 3 eura, chléb kolem eura. Že by dvěma španělským důchodcům nestačilo 350 eur měsíčně na jídlo, je čirý nesmysl.  

Další, čemu nerozumím, je následný údaj:„ Celková nezaměstnanost je téměř 25 procent a více než 50 procent ve věkové skupině pod 25 let.“, který při konfrontaci s realitou vypadá následovně: za svého pobytu v Barceloně jsme navštívili vícero restaurací. Co jsem si všiml, tak kuchaři byli téměř ze 100% Asiaté a obsluhující personál tvořilo jen málo Španělů. Nechce se mi věřit, že majitelé těchto restaurací cíleně diskriminují španělské uchazeče o práci, příčinu spíše vidím stejnou jako v obdobných případech jinde – přebujelý sociální stát plodící nezájem o práci. Přitom mzda personálu ve španělských restauracích, jak jsem se dozvěděl při hovoru s pákistánským barmanem, je o hodně vyšší, než u nás. Aby nedošlo k omylu, do restaurací jsme chodili výhradně s tradiční španělskou stravou – tapas, paela(vynikající), butifara atd., nikoli do tureckých či asijských, kde je absencie španělského personálu zčásti pochopitelná.

Celkový obraz o „krizí zmítaném Španělsku“  by dle mého nebyl úplný bez následujících informací. Vše je nové, silnice bez děr(neviděli jsme jedinou), velký dojem na nás udělal španělský venkov(měli jsme půjčené auto) – rovněž nové či rekonstruované domy, ve srovnání s našimi poměry neváhám užít i slovo honosné. Všude čisto a pořádek, nádherné veřejné parky, městská doprava v Barceloně levnější  než v Praze – 10 jízdenek za 8,2 eur, pohonné hmoty přibližně stejně drahé. Rozdíl v životní úrovni mezi námi a Španěly  dle mého obrovský.

Nechápu příliš, proč nás naše média čas od času podobnými žvásty zásobují. Že by proto, abychom lépe snášeli zvyšování daní, oddalování věku pro odchod do důchodu, či nutnost dalších úspor s odkazem na to, že jinde(třeba ve Španělsku nebo Řecku) trpí ještě více? Nebo nás nenaše média už dopředu masírují, aby nás připravila na nutnost pomoci těm zemím eurozóny, které jsou zmítány dluhovou krizí. Nevěřte jim. Jak se věci skutečně mají, popsal nejlépe Richard Sulík ve svém skvělém projevu při schvalování ESM ve slovenském parlamentu, kde zmiňuje i reálnou situaci ve Španělsku v konfrontaci se situací. Kdo máte čas, vřele doporučuji, odkaz zde: http://www.youtube.com/watch?v=idQLgpLJHoU