Asi Vám, Vážení čtenáři těchto řádek, přijde nemístné spojovat zřejmě nejznámějšího českého spisovatele současnosti s pologramotným sympatizantem KSČM z Chrastavy, který si myslí, že „doba umnele ruzdeluje lid“, „pokut se mespojime vase deti se budou myt hur“ a „KSČM vam chce zajistit zakladni lidska prava a moznost zit opjet jako lide“. Přesto je zde něco, co oba spojuje – iracionální nenávist, kterou každý projevil po svém.
Chrastavským „střelcem“ se zřejmě netřeba více zabývat. Osobních bankrotářů je v naší zemi v této době velice mnoho a mnozí z nich si stejně jako Vondrouš myslí, že si uleví tím, že se zviditelní. Že tomu tak není, třeba dojde, má-li ještě nějaké volné mozkové závity, po jepičí době mediální slávy i Vondroušovi, až na něj dolehnou důsledky jeho činu v podobě nesení nákladů(minimálně za prezidentovo sako).
Krátce zmíním i právní kvalifikaci skutku. Nemám žádné právní vzdělání, ale nezdá se mi, že útok, při kterém je hlava státu zraněna(tekla i krev), je klasifikován jenom jako výtržnictví. Kdyby takto napadl řadového policistu, nepochybuji o tom, že by to bylo klasifikováno jako útok na veřejného činitele.
To pan masový umělec je úplně jiná káva, zejména uvědomíme-li si některé souvislosti. Vieweghův projev sice dle mého nejlépe vystihl Jaromír Plesl v článku „Viewegh, Klaus a Ježíšek“, který je úvodníkem posledního čísla Reflexu , jenž srovnávaje Viewegha s Irenou Obermannovou, autorkou knihy o jejím intimním vztahu s Václavem Havlem, napsal:„ Ani jeden se však nesnaží zkoumat hlubší příčiny, jen povrchně popisují důsledky. A Viewegh to ještě koření hospodskými drby. Proto není velkým spisovatelem ve smyslu společenského významu, podařilo se mu jen zkřížit satiru Zuzany Bubílkové s průměrnou brazilskou telenovelou.
Přesto budou letošní Vánoce u Vieweghů bohaté. Jejich hlavním sponzorem nebude Ježíšek ani Santa, nýbrž Václav Klaus. Ale takový kapitalismus jsme přece chtěli. Bez přívlastků. Ať si každý prodává, co chce, a klidně ať to balí třeba do vánočního papíru s nápisy Pravda, Láska a Morálka. O všem nakonec stejně rozhoduje Trh. Navzdory veškeré spisovatelově snaze prezidenta pošpinit je právě tohle velkým vítězstvím ideologie zastávané Václavem Klausem.“
Zbývá jenom dodat, že je nadmíru podivné až pochybné, že ze všech spisovatelů, co u nás máme, je právě Viewegh mediálně protěžován co by autor vystihující podstatu našeho reálného bytí, jeho knihy jsou zejména díky České, tedy prý naší(ve skutečnosti pouze za naše peníze), televizi zprostředkovávány masám, že právě on je zván na přednášky do škol, že právě on často z médií promlouvá k politické situaci u nás.
Nějak se mi nezdá, že nikdo z „profesionálů“ i profesionálů v ČT, nevidí to, co tak přesně Jaromír Plesl popsal. Bližší pravdě po mém soudu bude, že vidí, ale souhlasí s oním zapšklým poselstvím, které nám Vievegh ve svých románech oznamuje. A nejen souhlasí, nýbrž jej pomáhají prostřednictvím z veřejných prostředků fungující instituce i šířit. A to je hnus. Škoda, že se trestný čin „zneužití pravomoci veřejného činitele“ nevztahuje i na pracovníky veřejnoprávních médií, neboť i oni veřejnými činiteli, zejména ve vztahu k vytváření veřejného mínění, jsou. Jejich zneužívání postavení si totiž s politiky vůbec nezadá, a to pomíjím pořady typu „Otázky Václava Moravce“ včetně sociologických průzkůmů.
Vondroušovým činem se politická kultura v naší zemi posunula dle mého o řád dolů a přímo se vnucují mnohé závažné otázky jako např.:
Co přijde dál?
Jak dlouho bude ještě trvat, než někdo místo airsoftové pistole použije opravdovou zbraň?
Jaký je podíl médií, zejména těch veřejnoprávních, na eskalaci společenského napětí?
Existují u nás vlivné politické síly schopné využít nějakého podobného magora k odstranění nepohodlného politika?
Není na čase přitvrdit při souzení fyzických útoků na zvolené zástupce?
Buďme rádi, že způsob, jakým nás na tuto problematiku Vondrouš upozornil, nebyl příliš sofistikovaný, nýbrž pořád ještě takový „český“, tedy mírný a polovičatý, a nikoliv norský.
