I já bych se rád touto cestou vyjádřil k návrhu pojmenovat právě dokončovanou městskou knihovnu jménem Václava Havla. Tento návrh, jak již sám název příspěvku napovídá, totiž považuji za ukvapený. Dokonce si myslím, že naši páni radní při schvalování návrhu propásli vhodnou příležitost mlčet a v kocourkovském stylu se přihlásili do mediálních orgií truchlení. Předběhli tak dobu, kdy dojde k serióznímu posouzení role Václava Havla v našem polistopadovém vývoji, neboť kritické hlasy v době smutku jsou dle mého nevkusné.
Ten čas již skončil. Považuji proto za nutné upozornit na fakt, že osoba Václava Havla nespojuje českou společnost, ale spíše naopak. Tvrdím, že jeho popularita je mediální chiméra a jsem přesvědčen, že kdyby došlo k jakémukoliv důvěryhodnému hlasování o pojmenování knihovny po něm, např. prostřednictvím místního referenda(proč ne?), většina občanů našeho města tento způsob glorifikace odmítne.
A to nejen proto, že Václav Havel nemá s Děčínem snad vůbec žádnou spojitost(pokud vím, tak ve městě snad nikdy ani nebyl), ale zejména z toho důvodu, že mnohé klady, jež mu byly v období bezprostředně po jeho smrti přičítány lze vnímat jako minimálně sporné, vyjadřované spíše s ohledem na „o mrtvých jen dobře“. Jsa limitován rozsahem novinové krátké úvahy, uvedu pouze dva hlavní motivy, proč považuji oslavné řeči a psaní na Václava Havla za v čase nevěrohodné:
1) Havel politik – jakkoli i já kladně hodnotím Havlovo úsilí o svržení totalitního komunistického režimu, domnívám se, že svou činností v politice po roce 1989 tyto své klady minimálně popřel, spíše však převažují zápory. Proč? Jeho elitářství a intrikánství jej vedlo k účasti na mnoha chybných krocích, např. rušení zbrojní výroby, prodej zlatého pokladu ČR a nákupu cenných papírů EU za zisk z tohoto prodeje, extrémní podpoře vojenských agresí Západu kdekoliv ve světě, právě on je autorem výroku o humanitárním bombardování, elitářský styl politiky atd.
2) Havel umělec – i v této oblasti je Havlovo oslavování přehnané. Vzpomeňme třeba na jeho poslední tvůrčí počin – režii filmu „Odcházení“ na základě svého vlastního scénáře, největším to propadáku v historii novodobého českého filmu. K jeho dramatické tvorbě se vyjádřil Milan Lasica takto:„podprůměrný dramatik, epigon Becketta a Orwella, který nevytvořil nic originálního. Snažil se psát absurdní drama, ale jeho zakladatelovi Beckettovi nesahal ani pokotníky. Otázkou je, jestli to vlastně absurdní dramata byla. Chtěl se přiblížit k Orwellovi, ale ani to se mu nedařilo. Chyběl mu Orwellův smysl pro alegorii a hloubku myšlenky. Postavy v jeho hrách nic podstatného netlumočí. Jsou to skrachovanci ako on. Havlův slovník se přibližuje slovníku lidí z ulice. Téměř vůbec nevyužívá metaforu, ani jiné tropy a figury. Dalo by se diskutovat o tom, jestli to vůbec umění je. Zahradní slavnost nebo Audience jsou podprůměrné hry, které by jinak zapadli prachem, pokud by je nevytvořil miláček amerického imperializmu a pseudoumělec z Hlasu Ameriky.“
A ještě je na světě jeden, možná nejpádnější důvod, proč nepojmenovávat děčínskou knihovnu po Václavu Havlovi. Jeho okázalé opovrhování češstvím a Čechy, které posměšně označoval jako Čecháčky. Nadávejme mu za pravdu tím, že po člověku, který nám dlouhá léta házel na hlavu všechen hnůj světa, pojmenujeme místo pro opravdové umění a skutečnou kulturu, jehož vybudování nás dosud stálo a ještě na splácení bude stát mnoho prostředků, za které jsme mohli třeba opravit všechny chodníky
