Nastal čas zlomu

Po posledním summitu eurozóny v Bruseli(pro nechápavé: samozřejmě vím, že takto se hlavní město Belgie nepíše - kdyby jel Petr Nečas na dovolenou do Belgie a navštívil její hlavní město, jel by samozřejmě do Bruselu. Letěl-li však navštívit centrálu Evropského svazu, cestoval samozřejmě do Brusele, dle vzoru „prdel“) je očividné, že se stává stále více jasnější, že aktuální nejdůležitější dělící čára polarizující politicky naši společnost neleží na tradičních hranicích pravice/levice, konzervatismus/liberalismus, optimismus/skepticismus atd., nýbrž mezi pólem „dobrého českého/moravského hospodáře“ na jedné a protipólem „kosmopolitního rozhazovačného furianta“ na straně druhé. Vzniká nové dělení, které prochází napříč dosud víceméně pevně semknutými skupinami. Přestávají platit staré vazby a sympatie a rodí se nové. Z nich za velice nebezpečné považuji souznění ČSSD s TOP 09, prezentované ve včerejších OVM pány Schwarzenbergem a Sobotkou.

Není žádným překvapením, že k prvé skupině patří pan prezident a jím jmenovaný guvernér národní banky. To je pro nás zastánce státní suverenity a žití za své dobrá zpráva, protože právě v rukou pana Singra se aktuálně nacházejí ty nejdůležitější karty. Významnou roli nepochybně hraje i to, že část vlivných členů ODS(senátorů, poslanců i europoslanců, poradců atd.) stále ještě nezapomněla na to, že se tato strana v některých dobách alespoň snažila být autentickou pravicí, jejíž podstatou je úcta ke svobodě, tradicím a nedotknutelnost majetku. Na naší straně jsou i často Václavu Klausovi blízké Věci Veřejné a veřejnosti méně známá uskupení jako Svobodní a DOST. Nesmím zapomenout ani na internet – nejsvobodnější prostor k šíření informací. Dle mého názoru stávající vládci dosud nedocenili možnost, že se internet a sociální sítě mohou vedle kdejakých despotů ve všech končinách světa obrátit i proti nim, jakmile lidé pochopí, že jejich praktiky nejsou o mnoho demokratičtější, ale pouze sofistikovanější.
Máme však i dalšího neskonale významnějšího spojence - čas. Evropský svaz je na huntě, bankovní systém Francie a Německa stíhá jedna rána za druhou, světové velmoci odmítají půjčit, a závislí potřebují v tu samou dobu další a další peníze. A nikoliv virtuální jako v různých honosně nazvaných fondech, ale reálné, za které si půjdou důchodci koupit zájezd, knihu, či nové auto, nebo které zaplatí mladí nezaměstnaní Italové, Španělé či Řekové kadeřníkovi. Smršť letošních summitů ukazuje na jediné, eurobyrokratům se krátí čas a nemohou čekat. Proto tolik vzteku a zklamání ve tvářích Sarkozyho a Merkelové.
Kdo proti nám? Hodně jich, bohužel hodně. V prvé řadě eurofilní média, tedy ve své podstatě všechna ta s nějakým relevantním dopadem na tvorbu veřejného mínění. Pravda i zde nastává tu i tam oproti minulosti mírné polevení v proevropské agitaci. Srovnávám-li např. zprávy na Primě a ČT rozdíl v úhlu pohledu je patrný. Nebylo jistě náhodou, že první ve studiu OVM po summitu byli excelentní eurohujeři Schwarzenberg se Sobotkou a z komunistů se první vyjadřoval Dolejš. Jsem docela zvědav na postoj bývalých proletářských internacionalistů v parlamentu k tomuto tématu. Zatím mi přišlo, že jim Brusel Moskvu nenahradil(asi jim vadí, že leží geograficky na západě) ale kdo ví, nic nezůstává stejné.
Překvapilo mne také, že zatím nebyla aktivizována i podobná pravdolásková kolona v ODS, především P. Sobotka. Asi je v zahraničí, další eventualitou je, že tvůrcům scénáře nepřišlo vhodné pálit ze všech hlavní naráz, nebo se třeba domnívali, že dva Sobotkové by bylo moc, co já vím. Nepochybuji o tom, že čas tohoto člověka „měkkého ano“ nepochybně přijde.
Upřímně řečeno, ze všeho nejvíce nechápu socany a jejich nadšení pro posílání peněz do světa. Co znám jejich voliče, jsou to většinou kolenovrti a závistivci a představa dávání někomu něčeho, co mohli dostat oni, je pro ně naprosto konsternující. Nevěřím ani, že vedení ČSSD u nich projdou pindy o nutnosti „nezůstat v izolaci". Absurditu téhle spekulace ještě stupňuje představa, že „v izolaci" znamená s Británií a bohatým Ruskem, zatímco „neizolovaný stav" je semknutí s Řeckem, Itálií, Španělskem či Slovenskem. 
Rovněž náhlé oteplení vztahů s Kalouskovo/Drábkovou Topkou asi příznivce oranžových šál nepotěší. Nenávist k těmto dvěma je spolu s nenávistí k Nečasovi a USA alfou a omegou jejich vidění světa. 
Jediné vysvětlení, které mne napadá, je spekulace, že špičky ČSSD považují svou voličskou základnu za tupce, kteří se mobilizují leda v případě, že se jim pohrozí částkou, kterou důvěrně znají, např. 30-ti korunami. Řeči o miliardách jsou za takovéto premisy pro ně mimo realitu a nechávají je chladnými. 
Mezi tím vším lavírují pragmatici jako Nečas a Kalousek. Dle mého vědí, že mají Klaus, John, Mach a další kritici nalévání peněz do evropské černé díry zvané eurozóna pravdu, ale nemají v sobě Cameronovu odvahu říci v určitou chvíli: „A dost“. Vědí, že loď pluje k obrovskému ledovci, který ji zničí, ale nechtějí být těmi, kdo přeruší mejdan a zavelí k nástupu do záchranných člunů
Nastává nová situace a nezbývá než doufat, že se stane novým fundamentem pro návrat ke kořenům, které evropská civilizace opustila. Těmi nejzákladnějšími jsou svoboda, mravnost, demokracie, zodpovědnost, řád a pořádek. V dobách, kdy jsme se jich drželi, jsme byli centrem světového pokroku a prosperity. Jsem přesvědčen, že vrátíme-li se k nim, přesvědčíme se, že fungují pořád stejně.