Eurokomisař Hušák

Již od 22.12.2010 mohou občané v ČR sledovat, kdy Sazka ohlásila insolvenci, jak je v našem právním systému těžko postižitelný někdo, kdo z prosperující firmy udělal krachující firmu. Rád bych upozornil na některé souvislosti, jež lze dle mého do jisté míry zobecnit.

Prvním detailem je prostředí, ve kterém k této obludnosti dochází. Fungování Sazky coby majetku sportovních svazů je jedním z posledních reliktů socialismu v naší ekonomice. Až čítankově se ukazuje, jak v něm nefungují základní ekonomická pravidla. Povšimněme si zejména, jak je neodvolatelný ze své funkce člověk, který byl po celou dobu v čele bídně vedené společnosti. Jsem toho názoru, že v této době, po více jak půl roce od provalení průšvihu, by v normální firmě takovýto manažer již dávno neseděl a místo jednání s potenciálními kupci by jednal výhradně s nějakým policejním vyšetřoval.

Druhou drobností je právě Hušákovo lpění nikoliv na prospěchu firmy, ale na svém postu. Povšimnout si toho, že s ním drží basu i funkcionáři vlivných sportovních svazů, by si dozajista měli i ti, kterým by čistota prostředí měla říkat nejvíce – sportovci, kteří si takovéto funkcionáře do funkcí zvolili. „Jak ses zachoval při krachu Sazky“ by měla znít základní otázka na toho kterého funkcionáře kteréhokoliv sportovního svazu, ucházejícího se o znovuzvolení do funkce.

Třetí pozoruhodností probíhající kauzy je její podobnost s krachujícím Evropským svazem. I ten upadá díky špatně nastavené koncepci a přebujelému aparátu do stále větší a větší ztráty. Jeho jednotlivé části se sice  připravují na bankrot, který nepochybně za čas postihne i celek, ale jednotlivé státy , jež jsou v podobném postavení k EU jako sportovní svazy k Sazce, dělají, že nic nevidí a neodvolatelné obdoby Hušáka na komisařských postech dál berou horentní mzdy za mizernou práci.